Obava ze závažné choroby
Vážená paní doktorko Jiříčková,
reaguji na Váš požadavek, abych Vám napsal, co přesně jím. Dá se říci, že jím prakticky cokoli (dle mé praktické dr. mi vyšly po odhalení EBV primoinfekce jaterní testy jen mírně zvýšené), akorát mi bylo doporučeno nepít alkohol a nejíst přepálené a tučné a smažené pokrmy, což dodržuji. Jinak jím vlastně vše - maso (hlavně vařené, max pečené), rýži, brambory, různé omáčky, snažím se i ovoce a zeleninu, docela často i sladké (mám to rád, ale snažím se ho jíst méně než dříve) - ale každý den si sušenku dám. Co se týče pití, nemám problém vypít i 2-2,5 l denně. Piju nejčastěji vodu, sem tam ochucené nápoje, popř. slazené nápoje (cola, sprite apod.), ale ne každý den. Opravdu z 70-80% mého pitného režimu tvoří čistá voda.
Ona je vlastně pravda, že vždycky jsem více jedl (už na ZŠ jsem neměl problém sníst ke svíčkové 10 knedlíků :-D). Ale přijde mi to divné - jestli to je např. tím, že měřím celkem dost - mám přes 190 cm, momentální váha 85 kg. Takže nadváhou ani podváhou netrpím. Ale přijde mi divné, že když tolik jím (opravdu si dávám k obědu i večeři veliké porce - třeba jsou 2x větší než normální, co dávají třeba v restauraci, když si objendáte - ty porce mají třeba i 250-300 g i možná někdy víc klidně), tak prostě nepřiberu... a co je ještě divnější, je, že jsem schopen mít po jídle za 2-3 hodiny zas stejný hlad... už to tak mám déle (naposled v květnu jsem si na Vaše doporučení udělal glykemii a vyšla 5,4 - hranice asi 5,8 byla - ale bojím se, aby se to teď nezvýšilo náhodou). Postavou jsem takový "poloastenik", pokud znáte Kretschmerovy typologie.
Takže nevím, čím je to způsobené, ale prostě nechápu, že když tolik jím a piju, tak že ta váha nejde nahoru... a nyní prostě už tak měsíc žiju s tím nepříjemným pocitem, že od počátku mononukleozy jsem asi za 2 týdny zhubl 2 kg.. pak další 2 týdny váha byla stejná, pak jsem tedy konečně 1 kg přibral (to jsem udržel tak cca 3-4 dny), pak přišel den, kdy jsem nic nejdel a nepil přes den (to bylo minulý čtvrtek), další ráno jsem se opět vážil a zas to kilo bylo dole... a od té doby jsem zas nic nenabral. Nyní jsem v Praze a úplně se až bojím jezdit domů, protože vím, že mě to bude tahat k té váze, abych se zvážil, ale já mám ohromný strach vždy z toho, že tam zas uvidím ručičku o kilogram či víc níže a zas ve mně začne kolotoč strachů, obav a zkažené nálady.... přijde mi, jako by si ze mě ten život dělal legraci. Neprožívám to sinusoidové přibírání a ubývání váhy, jak to mají ostatní lidé, prostě nyní (pokud bych to přirovnal k matematické funkci), tak moje závislost čase na hmotnosti má nerostoucí tendenci - tzn. poslední měsíc buď jsem zhubl, nebo si držím váhu na stejné úrovni (výjimku tvořilo to jedno kilo, co jsem nabral zpět, pak jsem den nejedl a pak ho zas shodil).. od té doby za nic.
Víte, pro mě je to nepohodlé, vytváří to ve mně takový subjektivní diskomfort, že nemám svoji váhu, na kterou jsem byl zvyklý. Pochopil bych, kdybych si řekl "jo, teď budu cvičit, jíst jen zdravě, budu běhat, sportovat každý den", tak bych pochopil, že váha jde dolů... ale já jak chodím do práce a do školy, tak nemám dostatek pohybové aktivity a i tak mi to šlo dolů...
Už párkrát předtím se mi tyhle situace staly, ale už nevím, jak dlouho trvalo, než jsem zas nabral zpět svoji hmotnost.. možná až několik měsíců?... ale nyní mám obavy, co když je to kvůli nějakému nádoru v těle... jsem už paranoidní, já vím, ale prostě ta představa mě děsí, už ani nemám sílu se s tím nervovat, spíš mě to otravuje, že mám takové myšlenky... vidím před sebou situaci, že mi řeknou, že to nejde léčit a já umřu... to je úplně nejhorší...
No, tak jsem se tu nějak vyzpovídal. Poprosil bych, zdali by mohla odpovědět paní dr. Jiříčková, aby se zachovala kontinuita toho, že ona se mě na něco optala a já odpovídám jí.
Mockrát děkuju a omlouvám se za mé (pro Vás už asi velmi únavné dotazy).
Mějte hezký večer, snad ho budete mít lepší jak já...
Dobrý večer milý Matěji, díky za odpověd na moje otázky a děkuji, že jste to tak pěkně na...
