Nutkavé myšlenky se sebepoškozováním
Dobrý den, jdu k vám se svým dotazem, jelikož už jsem vážně zoufalá a chytám z toho pravidelně depky. Jde o mojí sexuální orientace, co mě trápí už dlouho, začala bych tak, že když jsme byli v 9.třídě, byla tam jedna spolužačka, co věděla, že je lesba, často mi sahala na zadek, i když jsem ji říkala, ať toho nechá, že mi to je nepříjemný, několikrát jsem ji za to i seřvala a jednou mi i přes kalhoty sáhla na můj ženský orgán. Bylo to hrozný, chodila jsem domů s brekem, protože se mi to vůbec nelíbilo a byla jsem z toho velmi špatná. Jednou kolem Vánoc mi řekla že, je do mě zamilovaná a já byla tak vyvedená z míry a zhnusená, ale potlačila jsem to a řekla, že já na holky nejsem a že to tak necítím. Poté mě začala psychicky týrat, psala mi že se kvůli mně řeže, že se zabije, že si vyřezala mé počáteční písmeno na ruku, že se předávkuje a tohle vše. Nemluvě, že jsem na ní musela koukat v tý třídě. Její vydírání trvalo asi 14 dnů, během toho jsem sis sama říkala "a co když jsem..." Zkoušela jsem si to násilím představovat, pak už se mi o tom zdáli i sny, že se líbám s holkou nebo s ní dokonce spím, z těhlech snů jsem se vždy budila s pláčem, ale v tu dobu jsem byla šíleně zamilovaná do mého nejlepšího kamaráda, takže jsem věděla, že to asi těžko bych mohla být v lgbt. S mým nejlepším kamarádem jsem se o tři měsíce později dala dohromady, všechno bylo skvělý, byla jsem zamilovaná, srdce mi jako o život tlouklo při každém polibku a břicho jsem měla jako na vodě+šimrání. Ona zpozorovala, že to je zbytečný, ale furt ke mně chovala jakousi náklonnost, kterou jsem nevnímala, jelikož jsem nedokázala myslet na nic a nikoho jiného než na něj s všechno se mi zdálo dokonalý. Trávili jsme spolu co nejvíc času, samozřejmě jsme stále byli i se svými kamarády a rodinou, ale furt jsme si psali, líbali se a bylo to nejkrásnější období v mém životě, prožili jsme spolu nádherný zbytek školního a ještě lepší léto, zdálo se mi, že všechno je perfektní a že mám nejlepší život na světě a na tu holku ode mě že třídy jsem už vůbec nepomyslela. V létě jsem si vsugerovávala, že jsem vážně nemocná, jelikož jsem si nahmatala bouličku na krku a byla z toho špatná a klidně celý den probrečela. Po létě jsem měla nastoupit na intr a už jen z té představy, že budu týden bez něj a uvidíme se jen o víkendu byla hrozná. Nastal poslední den prázdnin (v tu dobu jsme spolu s přítelem byli už přes půl roku, cca 7 měsíců) a večer předtím jsem si projížděla instagram a byla tam fotka kamarádky, která dřív měla kluka, ale teď má holku a považuje se za lesbu a říkala jsem si, že je to divný, že se to tak náhle změnilo a začala jsem o tom přemýšlet, že co kdyby se to stalo mně, vzpomněla jsem si na tamtu holku z bývalý třídy, ale pak jsem se usmála při pomyšlení na přítele a usla s pocitem, jak moc ho miluju. Pak jsem se ráno vzbudila a říkala si "co když jsem ale na holky". Ten poslední den jsem taky prožila se svým přítelem a když jsem byla s ním, ani jsem na to nepomyslela a užívala si jeho přítomnost předtím, než budu muset do prváku a na intr. A pak začalo září, já jela na intr a furt se mi v hlavě držela tamta myšlenka a nepouštěla se mě, na škole se mi nelíbilo, myslela jsem furt na tu hroznou myšlenku a byla v depkách z toho, neustále i když jsem věděla že je to blbost, tak čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc mi z toho bylo zle a začínala tomu věřit i přesto, že když jsem byla s přítelem a doma bylo všechno skvělý, milovala a miluju ho furt, ale pak už mě tamta myšlenka tak ovládala že jsem nedokázala myslet na nic jineho. Pak už mi stačilo si někde jen přečíst "lgbt" a vzrušilo mě to, ale ne sexuálně, spíš ta představa že bych tam mohla patřit, brečela jsem každý den. Jednou jsem se kvůli tomu i pořezala. Začala jsem se měnit před očima s usměvavý a pozitivní holčiny se stala troska. A vnímala to jak mamka, tak můj kluk. V nové třídě jsme měli jednu holčinu, která je bi. Ze zoufalství jsem si zkoušela představovat sex s holkou, ze začátku to skoro nešlo, jednou jsem se z toho i pozvracela, ale postupem času to nebylo zas tak těžký, ale ta představa byla divná. Začala jsem o všem pochybovat, o tom jestli ho doopravdy miluju, když myslím na tohle (což jsem zjistila že ano, protože ty pocity k němu jsou velmi silné a představa ztráty mě bolí), ale i teď o tom ještě občas pochybuji, co když si tu lásku jen na nalhávám, začala jsem pochybovat sama o sobě. S přítelem jsem i přes všechno stále byla, stále milovala, měli jsme spolu sex, který mě dokázal vzrušit i uspokojit a zdálo se s ním vše jednodušší. Na škole už jsem to též nezvládala, nelíbilo se mi tam nic, intr, prostředí+škola se hemžila jinak orientovanými lidmi a chtěla jsem přestoupit.
Z toho že jsem se nevyznala ve svých pocitech jsem byla hrozně špatná, stále každodenní brečení. Při masturbaci jsem si vždy jako první začala představovat sex s mužem, což mě vzrušilo a pak jsem si tam násilím vtlačila ženu, abych poznala, jestli mě to vzruší nebo ne, taky když jsem viděla jakoukoliv holku,...když jsem si to představila nic se nedělo, ale pak mě opět vzruší jen ta divná představa, když si řeknu, že je to žena s ženou. Snažila jsem se představit, že se líbám s holkou, jestli by se mi to líbilo....Koukala jsem i na lesbian porno, které jsem po pěti minutách vypnula, jelikož se mi to zdálo nechutné. Během toho všeho jsme se s přítelem na den rozešli, protože už i pro něj bylo psychicky náročné, že každý den brečím. Ale dali jsme se opět dohromady, jelikož jsme si navzájem hrozně chyběli a já poznala, že jestli s ním chci být, musím začít bojovat sama se sebou. Začala jsem se sebou něco dělat snažila jsem se ze všech sil, přestoupila jsem na jinou školu a tyhle představy pomalu mizeli, rozhodně ne úplně, ale snažila jsem a pak už to šlo samo od sebe. Ale furt mám dny, kdy si řeknu ,,a co když jsem", tyhle dny, se to opět snažím vtlačit do mých masturbačních představ, jednou jedinkrát jsem nad tím pomyslela, když jsme měli s přítelem sex a úplně jsem kvůli té myšlence "vyschla". hrozně nad tím přemýšlím a vždy mě to dokáže vykolejit, že pomalu nedokážu normálně fungovat. S přítelem jsme spolu v současnosti už přes rok, stále ho moc miluju a jsem do něj jak čerstvě zamilovaná. Už to sice není, že bych nedokázala myslet na nic jiného než na něj, ale když jsem s ním, tak se mi srdce furt vždy rozbuší a jen jeho přítomnost mě dělá šťastnější. Chtěla bych s ním mít společnou budoucnost, jistě že nevím, co bude, ale byla bych ráda, kdyby to takto dopadlo. Jenom mě velmi trápí tyto myšlenky o kterých jsem psala a chtěla bych, aby to vymizelo úplně, ale nevím co s tím, ani jak?. Nevím, jestli tohle nebude spíš dotaz pro sexuologa.
Děkuji, že jste si to přečetli a hezký zbytek dne.
Dobrý den, děkujeme ti za důvěru.Chápu, že bylo těžké tvou situaci popsat a svěřit se s n...
Dobrý den, váš dotaz je velmi osobní a vnímám, že natolik pro vás zatěžující, že jste ...
