Nesnesitelná existence
Dobrý den, již asi 9 let beru léky proti depresi. Bohužel se mi deprese nebo úzkostné či panické stavy neustále vracejí. Nemyslím přímo na sebevraždu, ale vynořují se mi představy jak sejít ze světa. Vidím nůž, představím si podřezané žíly, podívám se z okna a vidím se dole na chodníku a tak dále. Nechci žít svůj život, jsem v zoufalé situaci, mám splácet úvěry a jsem nezaměstnaná, takže nemám z čeho. Všechny peníze posílám na splátky, nemám ani na jídlo, ale nestačí to, stále nade mnou visí nějaká hrozba. Když náhodou mám něco k jídlu, tak o to jeví největší zájem manžel, který mi ale nedává ani korunu a já si to jídlo před ním musím uhájit. Nikoho nezajímám. Je to hnus, že tu musím být a nemůžu vůbec nic změnit. Někdy se až divím, co mě ještě drží při životě? Jím léky předepsané lékařem a přesto trpím neustálou duševní trýzní, nenacházím chvilku klidu. Denně počítám hodiny, kdy přijde doba spánku, otázka je ale jestli ještě usnu. Nejraději bych spala stále. Někdy nemohu spát, nebo mám otřesné sny. Chodím pravidelně k psychiatrovi u kterého jsem pár minut a dozvím se jen to, že napíšeme léky. Vůbec nevím co se životem. Nikdy nebudu mít to, co bych si přála, a to již chci jen klid v duši nic jiného a bohužel jsem naprosto neschopná pro to něco udělat. Je to beznaděj. Léky nepomáhají, změna léků také na a zvyšování dávek také k ničemu nevede. Přála bych si nechat se zavřít někam, kde by ke mně nic neproniklo a uvést do umělého spánku a pokud možno se už neprobudit. Poraďte mi prosím, zda má mé trápení nějaké řešení a proč, když už beru antidepresiva tolik let, jsem na tom stále hůře. Pomohla by mi hospitalizace? Ale po návratu by se nic nezměnilo a zase bych byla tam, kde jsem teď, jestli by to nebylo ještě horší. Je pro mě opravdu jediné řešení smrt? Děkuji za odpověď
Dobrý den Novami! Sebevražda opravdu není dobrým řešením, pro váš život existuje více ře...
