Mám nárok na invalidní důchod?
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli bych podle Vás mohla mít nárok na ID 1. stupně. Jde mi jen o to, zda si mám vůbec podávat žádost. Abych vás uvedla do situace: je mi 28 let, jsem žena, bezdětná. Asi sedm let jsem s různými úspěchy pracovala převážně jako sekretářka, grafička a novinářka. Momentálně se připravuji na vysokou školu, abych si zlepšila kvalifikaci pro trh práce.
Tento rok mi byl zjištěn Aspergerův syndrom (forma autismu). Mám ho odmalička, postupně se mi sice jeho intenzita snižuje, ale stále mám obtíže. Na základní škole jsem se chovala jako typický autista se všemi projevy, navíc jsem se nebyla ani schopna sama umýt a dojít do krámu do rohlíky (strach a také dezorientace). Na střední škole se k tomu přidaly záchvaty panické ataky, nebyla jsem schopna koexistovat se spolužáky, sama se obsloužit, neztratit se v metru, apod. Ke konci střední se to zlepšilo, na VOŠ jsem působila už jen jako mimoň.
Po nástupu do práce jsem vystřídala asi šest míst (nejdřív grafička, pak několikrát asistentka, nakonec novinářka 5 let). V novinářské práci se to ještě zhoršilo, sice jsem psala výborné články, ale nebyla jsem schopná telefonovat (alespoň ze začátku-dodnes si musím na papír napsat "kostru" toho, co chci říct). Taky jsem se bála chodit na společenské akce, komunikovat s kolegy. Bylo mi z toho vždy fyzicky špatně. Asi šestkrát jsem tehdy skončila na otočku v nemocnici (subdepresivní stav, totální vyčerpání, panické ataky, epilepsii napodobující stavy), kde mě napumpovali prášky a pustili mě sanitkou domů. Přesto mě v práci tolerovali kvůli dobrým prac. výsledkům, než jsem sama odešla. Nyní je to podstatně lepší, dokážu si sama uvařit, vyprat, vyžehlit, v tomhle ohledu není problém. Záchvaty úzkosti už nemám, ale pořád se bojím navštěvovat jiná místa než ta, která důvěrně znám. Téměř nevycházím z domu. Všechno mě stresuje, sebemenší stres absolutně nejsem schopna zvládat. Z poslední práce mě v podstatě (po dohodě) donutili odejít, protože jsme měla ve stresových momntech něco jako záchvaty hrůzy nebo vzteku, kdy jsem i křičela a třískala věcma. Často jsem se musela chodit uklidňovat za záchod. S kolegy jsem nevěděla (a s lidmi obecně dodnes), jak mám mluvit, nedokázala jsme se s nimi sblížit, chodit s nimi na večírky (extrémní senzorická citlivost na světlo a hluk, ale epilepsii prý podle výsledku CT nemám). Co se týče vztahů, dosud jsem žádný neměla, poněvadž je nejsem schopna navazovat. Ale už nemám ty panické ataky, na které jsem kdysi brala Lexaurin (chodila jsem kdysi k psychologům i k psychiatričce, dnes už nechodím). Jsem docela dezorientovaná, nepamatuju si obličeje, nejsem příliš praktická a mám téměř neexistující krátkodobou paměť (řeknete mi, že chcete kafe, a já se vás na to potom zeptám ještě třikrát po sobě). Momentálně nemůžu najít práci, takže žiju u rodičů. Ale i tak nevím, jestli bych dokázala žít úplně sama (vždycky jsme žila alespoň s pratetou). Myslíte, že bych na to mohla získat ID 1. stupně? Stačilo by mi to jen na pár let. Nechci ho na furt. Slyšela jsem, že se to řadí mezi pervazivní vývojové poruchy, a že na to se to dává. Nechci ID proto, že bych byla lemra líná a nechtěla pracovat. Já chci, a snažím se o to. Problém ale je, že mě nikdo nechce zaměstnat, protože mám u zaměstnavatelů sice výbornou pověst jako pracovník, ale špatnou jako člověk (říkají, že jsem psychouš). Takže chci jít na VŠ a pak to na trhu práce znovu zkusit s diplomem v kapse. Osobně se ale obávám, že studium na vysoké škole budu špatně zvládat. Ne snad kvůli inteligenci (mám IQ 124), ale kvůli nepraktičnosti a neschopnosti v mezilidských vztazích. Nedokážu se totiž soustředit na dvě věci - buď musím jen studovat a s nikým se nebavit (rozrušuje mě to), anebo se JEN bavit, ale to zase půjdou moje studijní výsledky do háje. Nějaký nízký ID by se mi tedy hodil, protože nevím, jak bych při studiu ještě zvládala brigádu (nezvládala). Dává se vůbec ID lidem při studiu na VŠ, nebo jen pracovníkům při výkonu profese? Děkuju Vám moc za odpověď, a prosím, nezlobte se na mě.
Dobrý den,
ID takového charakteru je nutné prodiskutovat s psychiatrem - praktický lékař Vá...
