Dotaz na neúměrné až psychopaticko - tyranizující chování mé dcery ke mě
Dobrý den, už delší dobu si připouštím,že občasné chování mé dcery není úplně v pořádku. Nevím, jak to řešit ani na koho se obrátit.
Dcera se mi narodila, když mi bylo 28 let, měla jsem problém s otěhotněním. Už od raného věku jsem z její strany pociťovala jakousi manipulaci, chovala se i agresivně až jakoby nekontrolovatelně, jako kdyby se sama neuměla ovládnout, jako by jednalo něco v ní. Přehlížela jsem to a omlouvala ji i když mé okolí mělo jiný názor. Nemohla jsem s ní coby s malým dítětem chodit pěšky do města - stále ji něco,, svíralo, tlačilo, prý jí bylo horko apod., byla jsem ve stresu. Vyřešila jsem to tím,že jezdila na odrážedle,později na tříkolce, koloběžce,kole.Bezdůvodně měla vždy potřebu si něco hezkého zkazit např.- měly jsme za sebou hezký den- hraní stol.her doma,návštěvu dětské knihovny, kde jsme si prohlížely knihy ( chodila tam velmi ráda) a ona se při cestě domů rozčílila kvůli tomu, že jsem jí nekoupila žvýkačku, prý ani tu..bylo mi líto, že má potřebu si vše hezké kazit. V 6 letech zmuchlala sešit, neboť se jí nedařilo psát úhleně tak, jak si představovala ( úhledné to bylo ) já to pak žehlila žehličkou neboť z toho byla špatná-mé poznámky,že je to jen sešit a že to nevadí, ji rozčílily až k nepříčetnosti. Ve školce, škole, kolektivu ji měli všichni rádi. Je velmi citlivá, problém je asi v tom,že chce být nejlepší ( od malička jsem ji hodně chválila- oprávněně,ale také jsem chtěla, aby si věřila a měla sebevědomí).Od 4 let jsem ji vychovávala sama,rozvedla jsem se,manžel mě psychicky deptal. Vždy jsem se jí hodně věnovala, ale měla jsem pocit, že žárlí na mé kamarádky nebo celkově, když přišel někdo za mnou a to nebývalo pravidelně, vadilo jí to a vynucovala si pozornost. Občas propadala vzteku a rozbíjela různé předměty- kalkulačku,když jí nešel úkol z matematiky, ovladač na tv, na setobox, ničila květiny, nadobí - vše když měla pocit,že se věci nedějí jak by chtěla. Nyní je jí 17 let, večer jsem jí řekla, aby hrála na piano a zpívala trochu potichu, že to sousedce vadí a aby skončila před 22hod a nerušila tak noční klid. Reagovala vztekle,křičela, převrhla židli, já se snažila být v klidu,pak jsem si všimla, že garnyž na okně je šikmo a zeptala jsem se,zdali byla opět vzteklá..to stačilo. Strhla za zavěs garnyž ze zdi,chtěla vyhodit nowtbook,já dostala strach co se stane,když se rozbije neboť ho potřebuje ke studiu,na nový nemám a bála jsem se její reakce co by se stalo,kdyby si uvědomila, co udělala. Rozbila mi obrázky, co jsem měla na zdi-ty co jsem měla ráda-její fotografii, když měla první šaty,roztrhala mi jedinou fotku mé babičky,která je po smrti(fotku mého přítele roztrhala dávno před tím). Já se pouze dívala, kryla si hlavu,pak po mě házela jablka a zničila zeď,kterou jsem malovala. Vždy když jí to přejde mi řekne,že neví proč to dělá, ale že cítí hrozný vztek a musí něco zničit. Mě tyhle její stavy doháněly k depresím a řešila jsem to sklenkou vína. Jsem klidný,nekonfliktní člověk,lidé mě mají rádi,jsem empatická,léta jsem pracovala jako učitelka měla jsem s dětmi vždy moc pěkné vztahy,uměla jsem to s nimi. Když bylo dceři 8 let našla jsem si partnera se kterým jsem dodnes.Je hodný,klidný,pracovitý a má mě rád, jí jakoby to vadilo a nikdy ho neměla ráda,zatím pro ni mnohé udělal,ale to nikdy neocenila.Moc se s ní nebavil,jak mi řekl,vadilo mu velmi její chování ke mě,vše co pro ni dělal,dělal kvůli mě.Moje sestra mi řekla,že mě dcera psychicky týrá,že se na to odmítá dívat a dala mi kontakt na psychologa pro týrané rodiče,nevyužila jsem toho.Dcera má stále nějaké nároky spojené se svými koníčky-hraje na klavír,kytaru,ukulele,zpívá a velmi pěkně maluje a kreslí,má nadprůměrné IQ.Vše jsem vždy platila a organizovala já,otec se distancoval,platí pouze výživné, byla jsem pod velkým tlakem,vše co jsem udělala bylo samozdřejmé, stále jsem měla pocit,že něco vyžaduje a že mne neustále dusí. Většinou ráno má potřebu se pohádat,než odejde do školy,neustále upozorňuje na nějaké své nedostatky,jakože třeba neumí látku do školy,není připravena,ztloustla-prohlíží se v zrcadle a hodnotí a na vše chce slyšet můj názor.Promluvím-je to špatně,mlčím a ignoruji-také špatně,jsem ,,její máma´mám jí pomoct a poradit..pak křičí a já sleduji čas a těším se až vypadne z bytu a pak jsem úplně vyčerpaná. Byla jsem na léčení na psychiatrii,moje terapeutka mi řekla,že si mám stanovit hranice, být důsledná,vím,ale stále nevím,co je příčinou jejího chování,proč to dělá,jak jí mohu pomoct.Je velmi citlivá, má dobré srdce, Já se vždy snažila konfliktu s ní vyhýbat a tak jsem jí bohužel ,,šla (občas)na ruku,,ale vím,že to není dobře.Ráda bych to konečně začala řešit, ubližuje lidem,kteří ji mají rádi a myslí to s ní dobře,k těm ostatním se chová jinak. Děkuji. Marta
Marto, určite se s Vašimi problémy obraťte na psychologa, psychoterapeuta, je potřeba vyřešit...
