Deprese, částečný invalidní důchod, hospitalizace
Dobrý den pane doktore,chtěla bych Vám moc poděkovat za vaši odpověď která byla pro mě překvapující, že nebyla stručná a hezky jste mi vše vysvětlil.
Jen jestli mužů mít ještě pár dotazu ohledně toho co mě trápí.
Já žiju už rok s mamkou a jejím manželem, je mi 30, s přítelem jsem se před rokem rozešla, protože nám to neklapalo, každej byl úplně jinej, spíše uplnej opak. On byl samá sranda, vše podle něj nějak dopadne, furt by někam chodil a něco podnikal apod. Jeho kamarádi, spíše 2 manželský páry se kterýma chodil na pivo atd. mě neměli moc v lásce, podle nich jsem byla divná, jejich humoru jsem moc nerozuměla a neměla jsem si s nima o čem povídat jsem člověk co je raději doma a lidem se vyhýbám jen jak to jde, stačili mi lidi v práci, ta spousta zákazníku, dělala jsem 16 h směny a ve dny volna jsem byla schopna usnout odpoledne a přítel nadával, že furt spim, přitom tomu tak jinak nebylo, když jsem ze dne na den mezi službou spala max 5 h.
Rozchod pak nastal, když mi přítel vyčítal, že jsem tehdy pul roku byla na neschopence a řekl mi co by dělal se ženskou která je takhle nemocná a on by pak mohl mít nemocný svoje děti.
To byla poslední kapka a i přes hrozný trápení jsem se rozhodla, že odejdu domu, že to prostě jinak nejde.
V tomto směru jsem se divila, že jsem sama sebe překonala a odešla.
Domarodila jsem rok a s tím, že jsem zkusila s doktorkou praktickou zažádat o invalidní důchod, který jsem dostala 1 stupně a to 45%, beru 5200 kč měsíčně.
Od toho března co jsem důchod dostala jsem byla hlášená i na Pracovním úřadě a koncem léta jsem chtěla hledat nějakou práci na částečný úvazek, ale já se jednoho dne zhroutila, byla jsem s brekem mimo celá zpocená, nebylo mi vůbec dobře, když mi mamina na to řekla, že takhle nemůžu jít někam pracovat.
Do dneška jsem doma, přibývaj mi u lékařu další a další zdr. potíže a nálezy a já nejsem schopna pracovat ani pořádně doma, někdy se překonám aby mamina nenadávala, že nic neudělám a že je na vše sama, mám potíže se vstáváním, co mi doktorka napsala na spaní lék Tritico, tak jsem spala bez probuzení, ale teď mám problém zase večer usnout, nejspíš to bude tím, že mě trápí 2 věci.
Tím je ta hospitalizace a další důvod práce a invalidní důchod.
Vím, že jste psal, že se hospitalizace nemusím bát, ale už druhý člověk nám, tim myslím mě a mamině, že tam je to hrozný, že mě tam budou cpát práškama apod, jeden člověk tam i někoho měl a když za nim chodí, že by tam prý nikdy nešel a vymlouval mi to.
Ale myslím, že se to těm lidem radí, když tam nikdo z nich osobně hospitalizován nebyl, jen mě to občas zavrtá hlavou.
Moje psychiatrička mi na to řekla, že tam budu brát normálně léky jako beru teď co mi ona předepisuje, prý tam dřív pracovala a nemusím se bát.
A další věc na kterou bych moc ráda věděla Váš názor na spojitost invalidního důchodu, vím, že s tímto nemáte nic společného, ale přeci jinam bych v tom co pak napíšu byla ráda za vaši odpověď.
Tady napíšu na co mi doktorka dala ten důchod: Posuzovaná s Ulcerózní kolitidou od jara 2011 s dvěma exaccerbacemi s imunodeficitem a s reaktivním anxiosně - depresivní syndrom (obavy z imperativní mikce a ze selhávání v partnerkám vztahu) a navíc léčena pro dystyreosu - má hypofunkci s obesitou 2-3. Má protrombofilní stav vyšší hladina FVIII. Průvodní je únavový sy a sociální selhávání. Jde o DNSZ s funkč. minus 45%=invalidita 1 stupně. (V míře poklesu zohledněna kormobidita 10%).
Moje prakt. doktorka říkala, že jediná má šance je znovu zkusit o zažádání důchodu o vyšší stupeň, jelikož nejsem schopna pracovat, tak mi doktorka řekla, že až budu vědět termín nástupu na hospitalizaci, že se mám ozvat a nějak to uděláme.
Já jsem z toho celá vedle, protože si říkám jestli uspěji, že asi moudřejší by bylo to nechat po hospitalizaci, ale já nemůžu čekat.
Včera mi moje máma dala najevo, že chce abych normálně fungovala, abych měla aspoň práci na částečný úvazek, chodila ven apod a z toho všeho jsem pak pochopila, že mi dává najevo, že jí dlouho nemůžu dávat na bydlení jen 1500kč měsíčně a připadám si teď jak v začarovaným kruhu, nevím co dělat, co byste mi prosím na toto poradil, vím je to ode mně hloupá otázka, tak se nezlobte.
Nejvíce mě u tý posudkový naštvalo, že doktorka vlastně měla už napsanej papír jak se rozhodla dle lékařských zpráv a mě se zeptala jak mi je a ptala se na to střevo, jestli mi ještě uniká stolice apod.
Pak se zeptala jestli jsem nebrala kortikojdy a já řekla, že ano, ale že jen než se zjistila ta nemoc, tak mi je bývalý prakt. lékař napsal v malé dávce a to pul prášku za den po dobu 3 týdnu, když jsem se dostala na vyšetření na gastro, tak mi doktorka řekla ať je pomalu vysadím a dala mi čípky a tato posudková doktorka mi na to řekla, že deprese vznikají z kortikoidů. já jsem zuřila, ale raději nic neřekla.
Nakonec před odchodem mi řekla, že mě chce za dva roky vidět zdravou a štíhlou.
V tu dobu jsem doktorce řekla, že vážím 105 kg, měřím 181 cm, přitom jsem opravdu vážila 108 kg, ale styděla jsem se. Když jsem řekla, že sem přibrala po štítný žláze a pak ještě po Mirzatemu, tak mi řekla, že to nemám brát.
Nikdy jsem s váhou dříve problém neměla, od června jsem se snažila něco shodit a shodila jsem 7 kg za co jsem moc ráda.
Když jsem doma slyšela od rodiny, že jsem se spravila, tak mě to vždy rozplakalo a jednou mě můj bratr objal a utěšoval mě a já jim řekla, že mi to furt nemusí podsouvat, že to vím a že mi to furt připomínají a že mě štve, že za to zvýšení váhy já sama nemůžu.
Moc bych si přála aby ten důchod vyšel a já byla o něco klidnější.
Je asi hloupé co teď řeknu, ale moje máma má jednu známou kterou vidí jednou za nějakou delší dobu, byla to vlastně matka mého bývalého manžela, tak ji dobře znám a ona se rozhodla, že uhraje invalidní důchod na hlavu a ona ho opravdu dostala, dostala 3 stupeň a přitom všichni moc dobře víme, že je naprosto v pohodě, jí se nikdy pracovat nechtělo a to ještě vím, že si chce otevřít krámek s oblečením a podnikat.
Tak si říkám kde je ta spravedlnost.
No jinak po hospitalizaci půjdu za Neurochirurgem do Vojenský nemocnice a domluvím se s nim na tu operaci ruky kvůli utlačenýmu nervu, tu operaci mi doporučuje, jsem na ní už mohla být, ale strach mi to nedovolil.
Od léta mám i nálezy na páteři a už 2 roky bolesti hlavy a chtěla bych se ještě zeptat je možný, že bych se kvůli psychice tak hrozně potila?
Doktoři mi dělali vyšetření na nadledviny a podvěsek mozkový, tedy růstový hormon (protože v tom mě vyděsil neurochirurg, že by to chtělo vyšetřit) a dopadlo to v pořádku. začlo to v loni kolem února, když mrzlo a já byla zpocená, v létě jsem se schovávala a když jsem mohla být doma, tak jsem ven raději ani nešla, furt ze mě lilo, v oblasti podpaží bych to pochopila, ale měla jsem čurky po zádech na dekoltu, hrudi a nejvíce obličej, nechtěla jsem nosit ani barevný trička u kterých to bylo hrozně vidět, teď v zimě se mi to stává taky, ale ne tolik jako v létě, přeci jenom nejsou ty vedra.
Doktoři mi řekli, že to bude psychikou a mě se to zdá divný.
A ještě bych jen chtěla dodat, že s mou prakt. doktorkou to není jednoduchý, ona je se vším hned hotová, nestihnu se rozloučit a už zavěsila telefon, teď jak jsem nějaká nastydlá, tak to jsem už 12 dnu, hned jak mě začlo škrábat v krku a pálet, šla jsem do lékárny, brala kapky na kašel, na rýmu,sirup, teď beru Paralen grip, ale v pátek jsem doktorce volala, že mě to v krku hrozně dráždí ke kašli, špatně se mi mluvilo a měla jsem ráno krvavé hleny, tak jsem jí zavolala co mám dělat co si koupit, tak poradila, ale řekla, že když to přes víkend nepřestane mám zavolat a že bych musela přijít, tak v pondělí jsem jí volala, že to škrábání a pálení je lepší, ale kašel hroznej, že sem večer měla záchvaty, že jsem se nemohla nadechnout, do toho se mi vraceli štávy, protože mám reflux jícnu a ona mi řekla, že hlas mám lepší a že kašel trvá 4 týdny a tím skončila, její chování mě bylo pak moc líto. Ona taková asi je i normálně, ale já mám pak pocit, že jí obtěžuju.
Ještě bych chtěla říci, jak jste mi do odpovědi napsal, že když mi někdo řekne vzchop se apod! tak to se mi stává, mám pocit, že nikdo kolem mě to nechápe, že rodina kolem mě to bere na lehkou váhu, sice mojí mámu to trápí, ale asi mě moc nechápe.
A včera jsem jí říkala, já nemám sílu, jsem se jeden den snažila jít ven, známej mě vytáhl na šipky, po 2 h jsem byla doma a já padla, bylo mi hrozně, unavená, bolest hlavy, tělo bolelo, hned jsem usnula a mě na to moje máma řekne, že na jsem si odvykla. Podle mě je to pěkná hloupost co řekla a to, že mám furt každý večer zvýšenou teplotu do 37.5 ani nevím proč tomu tak je, tak prostě doma jakoby to nikoho nezajímalo a pokud se nezeptaj, já jim nebudu říkat co mi je a jak mi je, protože to bych za nimi chodila každý den s něčím.
pane doktore přeji Vám moc hezký den a děkuji za odpověď i pochopení a i za to, že jsem se tak rozepsala.
Mějte se krásně.
Vážená, milá a nešťastná Petro,
V podstatě Vám asi zopakuju to, co jsem už psal.
• Hos...
