Jak se srovnat s nadcházejícím odchodem blízkého.
Dobrý den, prosím o radu. Kamarádka (děti 14,10,7) má nevyléčitelně nemocného manžela, který ale zatím stále pracuje a není to na něm vidět. Mají před sebou poslední měsíce max. rok společného života. Už tak je to pro oba velice těžká situace a její muž to ještě komplikuje tím, že se rozhodl, že si začne užívat a dělá věci, které nikdy předtím nedělal. Začal chodit do hospody, našel si nové "své" přátele, často si píše se zdravotní sestřičkou z onkologie, chodí spolu na obědy atd... Aby toho nebylo málo, začal mé kamarádce říkat, že ji nesnáší, že se má sbalit i s "fakanama", když se jí to nelíbí... Kamarádka pláče když ji nikdo nevidí, chtěla by mu pomoci, být mu oporou, ale on vše odmítá. Dokonce začal být agresivní a ona má opakovaně modřiny. Moc ráda bych jí pomohla a nevím jak. Ona s ním chce být do konce i kdyby bylo cokoliv. Je moc hodná, neříká mu ani když ví, že je s tou sestřičkou... Přemýšlí, že by zašla za tou ženou a promluvila si s ní. Požádala mě, jestli bych tam zašla s ní. Je to dobrý nápad? S manželem už zkoušela mluvit mnohokrát a vždy to končí hádkou a modřinami. Jak se má v takové situaci chovat? Má zůstat jen vedle něj a nechat ho dělat co chce? Bolí ji to a zároveň je naštvaná a nechce se na to jen dívat. On říká, že už má dny sečtené, takže ho vůbec nezajímá, co si myslí okolí... Já to chápu, že je zmatený a kope kolem sebe. Musí to být nesmírně těžké se smířit s koncem ve čtyřiceti letech, ale nemůže přece ubližovat lidem, které nejvíce miloval a pro které žil... oni za rakovinu nemůžou. Psychicky ubližuje i dětem. Prosím, jestli to jde takto poradit, poraďte. Co může dělat ona a co můžu dělat já? Přeji Vám krásný den. Šárka
Dobrý den,
manžel vaší kamarádky prochází určitou fází vyrovnání se se smrtí - jedn...
