MUDr. Veronika Koukolská

Životní motto:

Všechno zlé je pro něco dobré. 

Pracovní zkušenosti

2020 - dosud: vedoucí lékařka oddělení dětské skiagrafie, Fakultní nemocnice v Motole a 2. LF UK v Praze

2017 - dosud: lékařka na CT, Radiodiagnostické oddělení Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze

2010 – 2020: lékařka dětské části kliniky zobrazovacích metod, Fakultní nemocnice v Motole a 2. LF UK v Praze

přednášková činnost na celostátních odborných kongresech a sympoziích nejen v oboru radiologie

2005 – 2010: Všeobecná fakultní nemocnice, Centrum pro léčbu závislosti na tabáku, konzultant

2004 – 2005: porodnický kroužek na Gynekologicko-porodnickém oddělení FN v Motole

Vzdělání

2018: atestace v oboru radiologie a zobrazovací metody

2017: kurz Basic musculosceletal ultrasound v Římě

2015: kurz pediatrické radiologie v rámci The OMI - Salzburg Medical Seminars

2014: základní kmen v oboru radiologie a zobrazovací metody

2006:  promoce na 2. lékařské fakultě University Karlovy, obor všeobecné lékařství

Členství ve společnostech

Česká lékařská komora

Radiologická společnost  České lékařské společnosti J. E. Purkyně + sekce Pediatrické radiologie

Evropská radiologická společnost

Proč jsem se stala lékařkou?

Moje matka je zdravotní sestra, já jsem od první třídy chodila do zdravotnického kroužku. Ve škole jsem měla samé jedničky. Od začátku bylo jasné, že budu buď sestřičkou, nebo učitelkou. Jenže pak mě rodiče poslali na víceleté gymnázium s přírodovědným zaměřením. A bylo po zdrávce. Učitelství mě postupně přestalo lákat jako životní povolání a mé další kroky po maturitě vedly na medicínu. Nebyla to tedy žádná moje celoživotní touha, ale prostě mi to tak nějak vyplynulo. Když chcete spasit svět, tak co jiného můžete studovat? Nicméně mé zaměření se během studií značně měnilo. Na medicínu jsem šla coby budoucí soudní lékařka, promovala jsem s cílem stát se gynekoložkou. A po mateřské jsem nakonec nastoupila na kliniku zobrazovacích metod. Zatím nebylo dne, kdy bych této volby litovala.  

Kdy mám největší radost ze své práce?

Svou práci miluji. Ale bylo by iluzorní myslet si, že je mou každodenní rutinou zachraňování životů, odhalování záludných diagnóz a podobně. Největší radost mám, když si připadám užitečná. Když odcházím z práce s pocitem, že to, že jsem tam byla, mělo smysl. Jednou je to nějaký složitý diagnostický oříšek, někdy obyčejné bolavé bříško, jindy zase zachráněný život. Nejde o to, jak vážný problém můj pacient má, ale o to, že jsem byla součástí jeho objasnění nebo řešení. To mi dává pocit , že moje práce má smysl. A s tím přichází automaticky i radost z mé práce. A to je i důvodem, proč každý den chodím do práce. Další věc, která mi v práci dělá radost, jsou přednášky na nejen radiologických odborných akcích a  možnost učit mladší kolegy, mediky nebo stážisty. Předávat vlastní zkušenosti.  

Máte dotaz na lékaře? Využijte naši PORADNU.