Autismus
Autismus je vývojová porucha, která je způsobena abnormální funkcí mozku. Projevuje se do tří let věku a postihuje zejména schopnost nonverbální komunikace a sociálního začlenění. Lidé s autismem dávají přednost zavedenému řádu a nemají rádi jakékoliv změny. Typických rysů chování je ale mnohem více a mohou se projevovat s různou intenzitou. Učením a cvičením lze ale mnoho z nich ovlivnit.
Autismus je vývojová porucha, která je způsobena abnormální funkcí mozku. Projevuje se do tří let věku a postihuje zejména schopnost nonverbální komunikace a sociálního začlenění. Lidé s autismem dávají přednost zavedenému řádu a nemají rádi jakékoliv změny. Typických rysů chování je ale mnohem více a mohou se projevovat s různou intenzitou. Učením a cvičením lze ale mnoho z nich ovlivnit.
Vyřazen ze společnosti
Způsob komunikace s okolím je u lidí s autismem jiný než u ostatních. Pokud jsou příznaky autismu jen slabé, může se takový člověk zdát zmatený, nemotorný a „mimo“ konverzaci. Pokud jsou příznaky výraznější, ostatní lidé ho zdánlivě vůbec nezajímají. Autisté se vyhýbají očnímu kontaktu, a tak může být těžké vůbec upoutat jejich pozornost. Nicméně lidé s mírnějším postižením jsou schopni se naučit, že oční kontakt je pro ostatní důležitý, a přestávají se mu vyhýbat.
Empatie není samozřejmá dovednost
Vcítění se do situace druhých je pro člověka s autismem obtížnější, ale i to se dá učením změnit. Vše závisí na výchově a trpělivosti okolí. V mnohých případech pak empatii projevují zcela přirozeně. Přesto – při konverzaci s takovým člověkem vám může připadat, že mluví spíše na vás než s vámi. I když ho téma velmi zaujme, není schopný takové interakce a výměny názorů jako ostatní lidé. Každý člověk má touhu mluvit spíše o sobě než o těch druhých. U autistů je tato vlastnost ještě výraznější.
V objetí
Rodiče pacientů s autismem mohou být překvapeni, když jejich děti odmítají fyzický kontakt. Je normální, že se nechtějí tulit a nemají z dotyků takové potěšení jako jejich vrstevníci. I to se ale dá natrénovat. Mnozí pak objímají své blízké se stejným potěšením jako všichni ostatní. To, co dokáže malého autistu vyvést z míry, je fyzický kontakt, který nečeká. Na náhlé polechtání či šťouchnutí tak nereaguje smíchem jako ostatní děti, ale spíše negativně. Stejná reakce přichází při nečekaném hluku, pachu či světle. Problém přitom není v samotném vjemu, ale v tom, že na něj nebyl připraven a neví, jak na něj zareagovat.
Nerovnoměrný vývoj
Zatímco děti, které autismus nemají, se vyvíjejí v různých oblastech psychického i fyzického vývoje poměrně rovnoměrně, malí autisté jsou jiní. Jejich vývoj není stejnoměrný, takže mohou mít problém chytit míč, ale přitom jejich slovní zásoba bude mnohem širší než u ostatních dětí jejich věku. Stejné je to se schopností učení. Dokážou například velmi rychle přečíst složitá a dlouhá slova, ale za krátkou dobu je úplně zapomenou.
Čím je autismus způsoben?
Vědci v posledních letech objevili genové mutace, které jsou s výskytem autismu spojené. Jak ale k takové mutaci vůbec dojde? Ukazuje se, že autismus je pravděpodobnější v následujících případech:
- Pokud matka v těhotenství prodělala chřipku, dlouhodobější horečku nebo jí byla podána antibiotika.
- Pří výskytu duševních poruch v rodině, například u rodičů s bipolární poruchou či schizofrenií.
- Znečištění ovzduší – chemikálie, které se z ovzduší dostanou do těla matky i plodu, mohou mít na svědomí různé genetické mutace. Může tak dojít i k mutaci právě v genu pro autismus.
- Starší otec – u dětí se starším otcem je pravděpodobnost výskytu vyšší.
Je důležité si uvědomit, že člověk s autismem cítí lásku, radost, smutek i bolest úplně stejně jako všichni ostatní. Jenom proto, že neprojevuje své city tak snadno, si nesmíme myslet, že žádné nemá.
(jez)
